OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jména Günther Theys a Jan „Örrki“ Yrlund jsou do metalových análů nesmazatelně vryta pod hlavičkou středověkých černokněžníků ANCIENT RITES, s nimiž se i v roce minulém postarali o pěkný povyk svým doposud nejvyzrálejším počinem Dim Carcosa. Ovšem záběr dvou druhů ve zbrani zdaleka nekončí u brilantního melodického černého kovu. Stále více se jejich zájem koncentruje ke gothic rocku s lehkým středověkým nádechem. A protože muzicírování tohoto střihu by značka ANCIENT RITES sotva strávila, založili Günther se Sothirisem (maník ze SEPTIC FLESH) projekt DANSE MACABRE. Finský démon Yrlund se nalodil záhy, přičemž dnes tvoří s Theysem páteř kapely...
DANSE MACABRE alébrž tanec smrti jest velmi hluboko sahajícím středověkým fenoménem nejen uměleckým, dotýká se tak řečeno samotné esence uvažování a „bytování“ tehdejší evropské společnosti. Kdo by ale čekal pod touto hudební značkou produkci světských i duchovních tradicionálů, dost by se zklamal. Snad premiérový počin „Totentanz“ ještě vykazoval částečné ovlivnění středověkou muzikou, ovšem novinka se nese v duchu silně kytarového gothic metalu, doplněného o mnoho libých klávesových etud. Základem je ovšem tradičně nazvučená Yrlundova kytara (pogotičtěná působením u Wolffových smutných pierotů LACRIMOSA), která narozdíl od blackových berserků produkuje špičkové melodické riffování, leckdy připomínající syrové SISTERS OF MERCY. Silná přítomnost klavíru a éterických samplů zase evokuje PARADISE LOST z období proklínaného alba „One Second“, ovšem DANSE MACABRE mistrovsky balancují na hraně vkusu a decentnosti. K výtečným melodiím dokáží přidat i solidně zmáknuté vokální linky, které Günther táhne spíše pěknou barvou hlasu, než čert ví jakou ekvilibristikou. Je znát, že mu teatralita starosti nedělá, ale žádné velké pěvecké exhibice po něm chtít nemůžeme.
Strojovost a přísné frázování, spojené s moderními těkavými samply a strohými kytarovými laufy – toť tvář moderní gotiky. A DANCE MACABRE obstojí i zde na jedničku. Módní němčina věnčí machinální počin „Trojan Horse“ a v podobně řízně kytarovém špiritu ubíhá i „Oblivion“. Mně osobně lépe sedí hutnější, doomem ojíněné záseky jako „Thick As Thieves“ s nevyzpytatelně se střídající instrumenty, či skočná pecka Danse Macabre s táhlým ženským vytím v extaticky chřestícím refrénu. Odeur středověkého muzicírování poznamenal zejména osmý kousek „South Of Eden“, ovšem je to takové lehce povrchní, efektní, leč zdaleka ne odsouzeníhodné...
Není toho mnoho, co Evě vytýkat – prezentuje pěkně rozmáchlou paletku gothic rockových / metalových nálad, vkusně zjemňovanou ženským vokálem a romantickými klavírky. Díky brutálnějšímu naturelu obou hlavních aktérů se však nevytrácí ostrý kovový dráp. Tentokrát ovšem neklouže po mečích a přilbicích, nýbrž po hedvábí. Není to špatné, snad jen studio Soundlab tlačí zvuk DANSE MACABRE až podezřele blízko k ANCIENT RITES. Ale to je marginální dloubnutí... Celkově jsem příjemně rozněžněn a laskán hříšnou Evu po vodopádech medových kadeří uznalou osmičkou...
Není toho mnoho, co Evě vytýkat – prezentuje pěkně rozmáchlou paletku gothic rockových / metalových nálad, vkusně zjemňovanou ženským vokálem a romantickými klavírky. Díky brutálnějšímu naturelu obou hlavních aktérů se však nevytrácí ostrý kovový dráp. Tentokrát ovšem neklouže po mečích a přilbicích, nýbrž po hedvábí.
8 / 10
Gunther Theys
- vokály
Jan Yrlund
- kytara, programování
Miloš Maricevic
- basa
Merijn Mol
- bicí
1. Sacred
2. Trojan Horse
3. Danse Macabre
4. Oblivion
5. Burning Hills
6. Orchid
7. Grief
8. South of Eden
9. Cypress Tree
10. Thick As Thief
11. Bed of Roses
Eva (2001)
Totentanz (1999)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Hammerheart Records
Stopáž: 48:16
Kontakt: Danse Macabre, De Wittenkade 60, 1051 AC Amsterdam, The Netherlands
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.